Vojenské letecké palivo

Vojenské letecké palivo je palivo používané v letadlech užívaných vojenskými jednotkami a organizacemi po celém světě, které se mohou vyznačovat specifickými vlastnostmi vzhledem k požadavkům jejich uživatelů.

Vzhledem k tomu, že výraznou převahu tvoří v současné době letouny s proudovým pohonem, či turbovrtulovým pohonem, kde se jedná v principu o podobná řešení pohonu, používají velmi často stejný typ paliva. Z těchto důvodů je leteckým palivem myšleno palivo pro letouny, které mají zmíněný proudový motor, či turbovrtulový motor. Do tohoto termínu tedy obvykle v obecné rovině nejsou zahrnovány letouny se spalovacími motory užívajícími benzín, či naftu.

Historie

První proudové motory se začaly vyvíjet před začátkem druhé světové války. Prvním letounem byl Heinkel He 178, který letěl 27. srpna 1939. Druhým byl Gloster E28/32 s prvním letem 14. května 1941. Heinkel létal na benzin. Gloster však už od počátku létal na běžný petrolej, užívaný ke svícení. Důvod užití petroleje je právě z důvodu nedostatku benzinu.^{(Historie leteckého paliva pro proudové motory)}

Později v průběhu války, když už bylo jasné, že proudové motory mají budoucnost, USAAF vydala standard AN-F-32 pro první letecké palivo JP-1 (Jet Propellant). Vlastnosti tohoto paliva však byly nevyhovující, takže postupně došlo k vývoji dalších nových typů paliv JP-2 (1945), JP-3 (1947) až JP-4 (1951). Tyto novější typy paliv byly směsi nafty a petroleje s dalšími příměsemi.

Zajímavé palivo je JP-7, definované specifikací MIL-DTL-38219, které bylo vyvinuto pro supersonický SR-71 Blackbird a později bylo použito také v experimentálním Boeing X-51 Waverider.^{Vojenská letecká paliva}

Lockheed SR-71

JP-4

JP-4, JP4, či avtag je označení vojenského leteckého paliva, definovaného americkou vládou v roce 1951 jako MIL-DTL-5624. V kódu NATO je označení F-40. Označení ve švédsku MC-77. JP-4 bylo primárním palivem více než 40 let (1951 - 1995) pro United States Air Force.

JP-4 je směsí petroleje a benzinu v poměru 50:50. Bod tuhnutí -60° C, bod vzplanutí -18° C, nejvyšší teplota hoření 3688° C. I přes nízkou teplotu bodu vzplanutí, by jej zapálená zápalka nezapálila. JP-4 byl nevodivý, ale způsoboval k hromadění statické elektřiny, což bylo odstraněno novější revizí specifikace paliva v 80. letech požadující antistatické příměsi.

Komerční letectví používá podobné letecké palivo, založené na JP-4, označované jako Jet-B, avšak bez příměsí proti korozi a námrazi.

Vzhledem k tomu, že JP-4 nebyla ideální směs, po čase byla vyvinuta dokonalejší směs JP-8, která časem plně nahradila JP-4. Náhrada za JP-4 začala v roce 1979 a dokončena byla v roce 1995.^{Vojenská letecká paliva}

Aktuálně používaná letecká paliva

JP-5.
JP-8.

Odkazy

Historie leteckého paliva pro proudové motory (anglicky)
Vojenská letecká paliva (anglicky)

Tento článek je vydán pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International (CC BY-SA 4.0).
Použité obrázky jsou získány z webu Wikimedia Commons. Portions © WikiMedia Foundation.

Aktualizace

Aktualizace 23.5.2021

První vydání článku.