Měnitelná geometrie křídla je označení technického řešení, které umožňuje letounu měnit úhel náběžné hrany křídla během letu. Letadla s malou šípovitostí křídla mají nízkou vzletovou a přistávací rychlost, není však schopen dosahovat vysokých nadzvukových rychlostí. Naopak stroje s vysokým šípem úhlu velmi snadno dosahují vysokých rychlostí okolo 2 Mach a více, ale mají velmi vysokou vzletovou a přistávací rychlost a vyžadují mnohem delší dráhy. Tyto protichůdné požadavky, vyžadované zejména vojenskými letectvy tak může splnit měnitelná geometrie křídla. Letoun může pro nízké rychlosti (vzlet a přistání) využít malý úhel šípovitosti křídla a pro let vysokými rychlostmi zvýšit úhel šípu křídla na maximum. 1 2
Historie
Prvním letadlem s částečně měnitelnou geometrií křídel bylo experimentální samokřídlo Westland-Hill Pterodactyl IV z roku 1931.
Dalším letounem s měnitelnou geometrií křídel byl stíhací letoun Messerschmitt P. 1101, který byl vyvíjen německem během konce druhé světové války. P. 1101 měl měnitelnou geometrii křídel pouze na zemi. Továrna byla těsně před dokončením prototypu obsazena americkými vojáky, kteří pak letoun převezli do USA k dalším testům, z něhož pak vznikl letoun Bell X-5. Na rozdíl od německého letounu měl však X-5 schopnost měnit geometrii za letu. Bell X-5 se tak stal 20. června 1951 prvním letounem s měnitelnou geometrií za letu. 1 2
Prvním operačně nasazeným, sériově vyráběným letounem s měnitelnou geometrií křídel se stal 18. července 1967 útočný letoun General Dynamics F-111 USAF.
Následně další prvenství získal v roce 1970 tehdejší Sovětský svaz nasazením svého prvního bombardéru Suchoj Su-17 a obecně prvního stíhače MiG-23 s měnitelnou geometrií křídel.
Námořnictvo Spojených států získalo svůj první operačně nasazený letoun Grumman F-14 Tomcat až 22. září 1974.
V roce 1979 zařadila Panavia Tornado do operační služby letectva tří států (Spojené království, Německo a Itálie) jako výsledek společného projektu.
Posledními letouny s měnitelnou geometrií křídla, zařazenými do operační služby jsou Rockwell B-1 Lancer z roku 1986 a Tupolev Tu-160 z roku 1987.
Přehled letounů s měnitelnou geometrií křídel
Letoun | Určení | Zavedení do služby | První let | Poznámka |
---|---|---|---|---|
Westland-Hill Pterodactyl IV | Experimentální letoun | 1931 | Experimentální letoun. | |
Messerschmitt P. 1101 | Stíhací letoun | Prototyp nebyl dokončen, letoun byl při obsazení továrny 29. dubna 1945 ve stavu 80% před dokončením. První let byl plánován na červen 1945. | ||
Bell X-5 | Experimentální letoun | 20. června 1951 | Experimentální letoun. | |
General Dynamics F-111 Aardvark | Víceúčelový stíhací letoun | 18. července 1967 | 21. prosince 1964 | První sériově vyráběný letoun. |
Suchoj Su-17 | bombardovací a bitevní letoun | 1970 | 2. srpna 1966 | |
Mikojan a Gurjevič MiG-23 | Stíhací letoun | 1970 | 10. června 1967 | První stíhací letoun. |
Tupolev Tu-22 | strategický bombardér a námořní letoun | 1972 | 30. srpna 1969 | |
Grumman F-14 Tomcat | víceúčelový, stíhací, palubní letoun | 1974 | 21. prosince 1970 | |
Suchoj Su-24 | útočný letoun | 1974 | 17. ledna 1970 | |
Mikojan a Gurjevič MiG-27 | útočný letoun | 1975 | 20. srpna 1970 | |
Panavia Tornado | víceúčelový stíhací letoun 1979 | 14. srpna 1974 | ||
Rockwell B-1 Lancer | strategický bombardér | 1986 | 23. prosince 1974 | |
Tupolev Tu-160 | dálkový strategický bombardér | 1987 | 18. prosince 1981 |
Copyright © 2010-2023 Michal Zobec, ZOBEC Consulting. Všechna práva jsou vyhrazena.
Tento článek je vydán pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International (CC BY-SA 4.0).
Použité obrázky jsou získány z webu Wikimedia Commons. Portions © WikiMedia Foundation.
Aktualizace
Aktualizace 13.2.2024
První vydání článku.
Odkazy a poznámky
Odkazy
Reference
-
Bell X-5 Fact Sheet na National Museum of the U.S. Air Force (anglicky) ↩
-
Bell X-5 Research Aircraft Fact Sheet na NASA (anglicky) ↩