Měnitelná geometrie křídla

Měnitelná geometrie křídla je označení technického řešení, které umožňuje letounu měnit úhel náběžné hrany křídla během letu. Letadla s malou šípovitostí křídla mají nízkou vzletovou a přistávací rychlost, není však schopen dosahovat vysokých nadzvukových rychlostí. Naopak stroje s vysokým šípem úhlu velmi snadno dosahují vysokých rychlostí okolo 2 Mach a více, ale mají velmi vysokou vzletovou a přistávací rychlost a vyžadují mnohem delší dráhy. Tyto protichůdné požadavky, vyžadované zejména vojenskými letectvy tak může splnit měnitelná geometrie křídla. Letoun může pro nízké rychlosti (vzlet a přistání) využít malý úhel šípovitosti křídla a pro let vysokými rychlostmi zvýšit úhel šípu křídla na maximum. ¹ ²

Grumman F-14 Tomcat

Historie

Prvním letadlem s částečně měnitelnou geometrií křídel bylo experimentální samokřídlo Westland-Hill Pterodactyl IV z roku 1931.

Dalším letounem s měnitelnou geometrií křídel byl stíhací letoun Messerschmitt P. 1101, který byl vyvíjen německem během konce druhé světové války. P. 1101 měl měnitelnou geometrii křídel pouze na zemi. Továrna byla těsně před dokončením prototypu obsazena americkými vojáky, kteří pak letoun převezli do USA k dalším testům, z něhož pak vznikl letoun Bell X-5. Na rozdíl od německého letounu měl však X-5 schopnost měnit geometrii za letu. Bell X-5 se tak stal 20. června 1951 prvním letounem s měnitelnou geometrií za letu. ¹ ²

Prvním operačně nasazeným, sériově vyráběným letounem s měnitelnou geometrií křídel se stal 18. července 1967 útočný letoun General Dynamics F-111 USAF.

Následně další prvenství získal v roce 1970 tehdejší Sovětský svaz nasazením svého prvního bombardéru Suchoj Su-17 a obecně prvního stíhače MiG-23 s měnitelnou geometrií křídel.

Námořnictvo Spojených států získalo svůj první operačně nasazený letoun Grumman F-14 Tomcat až 22. září 1974.

V roce 1979 zařadila Panavia Tornado do operační služby letectva tří států (Spojené království, Německo a Itálie) jako výsledek společného projektu.

Posledními letouny s měnitelnou geometrií křídla, zařazenými do operační služby jsou Rockwell B-1 Lancer z roku 1986 a Tupolev Tu-160 z roku 1987.

Tupolev Tu-160

Přehled letounů s měnitelnou geometrií křídel

Letoun	Určení	Zavedení do služby	První let	Poznámka
Westland-Hill Pterodactyl IV	Experimentální letoun		1931	Experimentální letoun.
Messerschmitt P. 1101	Stíhací letoun			Prototyp nebyl dokončen, letoun byl při obsazení továrny 29. dubna 1945 ve stavu 80% před dokončením. První let byl plánován na červen 1945.
Bell X-5	Experimentální letoun		20. června 1951	Experimentální letoun.
General Dynamics F-111 Aardvark	Víceúčelový stíhací letoun	18. července 1967	21. prosince 1964	První sériově vyráběný letoun.
Suchoj Su-17	bombardovací a bitevní letoun	1970	2. srpna 1966
Mikojan a Gurjevič MiG-23	Stíhací letoun	1970	10. června 1967	První stíhací letoun.
Tupolev Tu-22	strategický bombardér a námořní letoun	1972	30. srpna 1969
Grumman F-14 Tomcat	víceúčelový, stíhací, palubní letoun	1974	21. prosince 1970
Suchoj Su-24	útočný letoun	1974	17. ledna 1970
Mikojan a Gurjevič MiG-27	útočný letoun	1975	20. srpna 1970
Panavia Tornado	víceúčelový stíhací letoun 1979	14. srpna 1974
Rockwell B-1 Lancer	strategický bombardér	1986	23. prosince 1974
Tupolev Tu-160	dálkový strategický bombardér	1987	18. prosince 1981

Rockwell B-1B Lancer

Tento článek je vydán pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International (CC BY-SA 4.0).
Použité obrázky jsou získány z webu Wikimedia Commons. Portions © WikiMedia Foundation.

Aktualizace

Aktualizace 13.2.2024

První vydání článku.

Odkazy a poznámky

Odkazy

Reference

Bell X-5 Fact Sheet na National Museum of the U.S. Air Force (anglicky) ↩
Bell X-5 Research Aircraft Fact Sheet na NASA (anglicky) ↩