bombardér, bombardéry, letectvo, bombardovací letouny, strategické bombardéry, taktické bombardéry, stealth, anglie, usa, rusko, čína,

Bombardovací letouny

Michal ZOBEC Michal ZOBEC Sledovat May 20, 2022 · 6 minut čtení
Bombardovací letouny
Sdílet

Bombardovací letoun, či bombardér je vojenský letoun určený pro provedení útoku na pozemní, či námořní cíle. Vyzbrojen bývá obvykle klasickými gravitačními pumami, klouzavými naváděnými pumami, torpédy, námořními minami, řízenými raketami, či střelami. 1

V současnosti se rozlišuje mezi dvěma hlavními klasifikacemi bombardérů, strategickým bombardérem a taktickým bombardérem. Existují však další klasifikace bombardérů.

První specializované bombardovací letouny se již objevily během první světové války.

Klasifikace (typy) bombardérů

Bombardéry je možné klasifikovat dle nosnosti, doletu a určení. 1

Klasifikace dle nosnosti

  • lehký
  • střední
  • těžký

Klasifikace dle doletu

  • střední dolet
  • daleký dolet

Klasifikace dle typu určení

  • taktický
  • strategický
  • torpédový

V současnosti se u bombardérů rozlišuje jen to, zda jsou schopny provádět strategické bombardování a jaký mají dolet.

Strategický bombardér

Strategický bombardér je těžký bombardér středního, či dlouhého doletu, který je určen pro útoky průnikem hluboko do nepřátelského území a provedením masivního útoku na pozemní cíle, kterým zničí, či zásadně poškodí strategické cíle, jako například továrny, železniční koridory, strategické mosty, vojenské základny, či letiště. Tohoto útoku je schopen v dnešní době jakýkoli stroj, zvláště při využití jaderných zbraní. V případě konvenčního útoku při potřebném rozsahu je efektivnější použít střední, či těžké bombardéry, které jsou schopny provést buď tradiční útok formou kobercového bombardování, nebo s pomocí střel s plochou dráhou letu. Strategické bombardování je dlohodobá kampaň, takže útoky se musí provádět dlouhodobě, aby nemohl nepřítel obnovit cíle útoků do provozu.

V případě útoku na cíl mimo běžný dolet bombardédu je nedostačující dolet kompenzován tankováním paliva za letu.

Na rozdíl od ostatních bombardérů, či útočných letounů, strategické bombardéry mají za úkol pronikat hluboko do území nepřítele. Je tedy vyžadována schopnost překonat nepřátelskou protivzdušnou obranu (PVO). Historicky se překonávala PVO do přelomu 50.-60. let letem ve velmi vysokých výškách podzvukovou rychlostí. Později po zdokonalení protiletadlových raket se do současnosti překonává nepřátelská PVO průletem nízko nad zemí nadzvukovou rychlostí. Od konce 80. let se po vynalezení technologie stealth překonává PVO průletem nízko nad zemí, nebo ve středních výškách v záležitosti nad kvalitou a mohutností nepřátelské PVO.

Rozmach strategického bombardování byl v období 2. světové války, kdy strategické bombardování prováděly bombardovací svazy o desítkách až několika stovek letounů.

Strategické bombardéry jsou součástí jaderné triády, kterou tvoří:

  • strategické bombardéry (vzduch),
  • mezikontinentální balistické rakety (země),
  • balistické rakety odpalované z ponorek (voda).

Bombardovací svaz Boeing B-17G letící k cíli

Taktický bombardér

Taktický bombardér je letoun schopen pronikat do nepřátelského území a provést útok na vybrané, obvykle bodové cíle, či cíle malého rozsahu. Tyto útoky obvykle provádí bombardovací letouny střední nosnosti.

V současnosti jsou za taktické bombardéry považovány a využívány víceúčelové bojové stroje v hmotnostní kategorii se jedná obvykle o střední bombardéry.

Útok bývá obvykle prováděn naváděnými řízenými pumami, střelami, či raketami s cílem přesně zasáhnout cíl.

Mezi typické taktické útoky patří útok Izraele na Irácký jaderný reaktor Osirak v červnu 1981 a také dřívější útoky na totéž zařízení2.

McDonnell Douglas F-15

Lehký bombardér

Za lehké bombardéry jsou považovány všechny bojové letouny schopné nést munici typu vzduch-země, což jsou všechny stíhací, či stíhací-bombardovací letouny, nebo také cvičné letouny. Mezi lehké bombardovací letouny patří také například lehké cvičně-bojové, či přímo lehké bojové vrtulové letouny. Všechny tyto stroje je možné označovat za lehké bombardovací letouny.

Lehké bombardovací letouny mají nosnost zbraní přibližně do 4000 kg. Mezi lehké bombardéry je možné považovat také bezpilotní bojové letouny.

Některé současné lehké bombardéry

Typ Maximální nosnost Bojový dolet 3
Embraer A-29 Super Tucano 1 550 kg 550 km s nákladem 1500 kg
Aero L-39NG Albatros 1 640 kg 800 km*
Aero L-159 ALCA 2 340 kg 600 km*
General Atomics MQ-9 Reaper 1 700 kg 1 900 km (plně naložen)
*Odhad.

Střední bombardér

Střední bombardér je bojový letoun s nosností přibližně mezi 5000 kg až 10000 kg munice pro útok vzduch-země. V současné době se jedná obvykle o víceúčelové bojové stroje z důvodů úspor na vývoj, pořízení a provoz různých typů letounů.

Některé současné střední bombardéry

Typ Maximální nosnost Bojový dolet 3
General Dynamics F-16C Block 50/52 7 700 kg 546 km se šesti 454 kg pumami
McDonnell Douglas F-15E 10 400 kg 1 270 km
Boeing F/A-18E 8 050 kg 722 km se čtyřmi 454 kg pumami a dvěma AIM-9
Tupolev Tu-22M3 24 000 kg 2 500 km s nákladem 10 000 kg
MiG MiG-35 6 500 kg 1 000 km
Suchoj Su-35S 8 000 kg 1 600 km
*Odhad.

Těžký bombardér

"Těžký bombardér" je definován ve smlouvě START mezi USA a Ruskou federací jako 1:

  • stroj s dosahem větším než 8000 km,
  • schopen nést střely s plochou dráhou letu s jadernou hlavicí typu vzduch-země.

Mezi další obvyklé charakteristiky těžkých bombardérů patří nosnost vyšší než 10 tun.

Mezi těžké bombardéry je možné považovat i stroje s kratším doletem, pokud je možné jim doplnit palivo za letu, což lze v dnešní době všem strojům ve službě (minimálně ve službě USA a Ruska). To je vidět v praxi třeba u ruského Tupolev Tu-22M3, který je i přes krátký bojový dolet 2500 km považován za strategický bombardér.

Těžké bombardéry, nebo také strategické bombardéry jsou již obvykle specializované letouny úrčené obvykle pouze pro útok na pozemní, či námoční cíle. Těžké bombardéry si tedy mohou z pořizovacích a provozních důvodů pořídit jen některé země jako jsou například USA, Rusko a Čína. Před pěti lety vyřadila z provozu poslední strategický bombardér letectvo Anglie, RAF.

Nosnost a dolet současných těžkých bombardérů

Pro lepší představu si představme současné těžké bombardéry a jejich parametry jako je nosnost a bojový dolet.

Typ Maximální nosnost Bojový dolet 3
Tupolev Tu-95 15 000 kg 6 300 km
Tupolev Tu-22M3 24 000 kg 2 500 km s nákladem 10 000 kg
Tupolev Tu-160 45 000 kg 7 300 km (podzvukovou rychlostí)
Rockwell B-1B 34 000 kg 5 543 km
Northrop B-2 23 000 kg 5 000 km*
Boeing B-52H 31 500 kg 7 200 km
*Odhad.

Aktualizace

Aktualizace 20.5.2022

Článek založen.



Copyright © 2019-2022 Michal Zobec, ZOBEC Consulting. Všechna práva jsou vyhrazena.

Tento článek je vydán pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International (CC BY-SA 4.0).
Použité obrázky jsou získány z webu Wikimedia Commons. Portions (p) © WikiMedia Foundation.

Odkazy a poznámky

  1. New START (Strategic Arms Reduction Treaty){:target="_blank"} (Wikipedie) (anglicky)

  2. Neudeříme-li, zničí oni nás. Před 40 lety Izrael letecky napadl irácký reaktor{:target="_blank"} (Wikipedie) (anglicky)

  3. Bojový dolet je akční rádius kam až je schopen doletět bombardér s nákladem a vrátit se zpět na základnu. Skutečná délka trasy letu je tak téměř dvojnásobná.

Michal ZOBEC
Napsal Michal ZOBEC Sledovat
OnPremise & Cloud IT Consultant & Architect & Developer.

Působím v IT oboru 16 let se zaměřením na produkty společnosti Microsoft.

Vojenská technika je mým koníčkem od dětství, kdysi jsem se aktivně věnoval plastikovému modelářství. V současnosti se aktivně věnuji vojenské technice, včetně psaní článků na mých webech, případně také na wikipedii.